Balet, Bedminton

Kačenka zanechala baletu - škola se ji tolik nelíbila, a navíc na ni mluvily francouzsky. Nevadí, hledáme dál!
Honzík se naopak přihlásil na bedminton, nevypadá příliš vystresovaně, sice je to ve francouzštině, ale zatím vypadá, že je nadšený a bedminton mu hezky jde, tak je to radost!

Praha - Brusel - Praha - Brusel

Zbytek září a začátek října proběhl ve velkých přesunech. Na konci září byla služba na Mělníku a nahrávání pohádky pro Majdu, na začátku října Majdina svatba a opět děsně služeb, proložené veselím a veselením.
Děti prvně zůstaly doma jen s Danem, a prvně absolvovaly cestu ze školy samy. Celé je to komplikované tím, že musejí mít doprovod ze školy, takže ještě najít někoho, kdo je jako vyzvedne., je dřina. Nicméně přežily a zase si víc zakusily zodpovědnosti a samostatnosti.
Začalo být ošklivo a zima, nicméně zatím kola neschováváme a snažíme se proti zimě bojovat systémem oděvů a doplňků, slibujících přežití i na severním pólu. Zatím se daří, jen samozřejmě ztrátovost těchto doplňků je ohromující ( pravidlo čím víc věcí máš, tím víc věcí ztratíš, funguje dokonale.)

Také jsme se posunuli v hledání belgické identity. Máme ID! Takže to vypadá, že jednoho dne bude i pojištění a třeba i belgický mobil!
Což je prima noviny, kdyby to nebyly všechno další věci, které půjde ztrácet....

Kapitola Alenka v Bruselu, by asi měla napsat Alenka, protože já tu nebyla. Ale nějak cítím, dle vnitřních ( mého ladění) i vnějších ( stav bytu, vnitrorodinné konstelace) vše proběhlo, tak jak mělo!
Takže ji dík a    už se těšíme na další návštěvy.

Vikend

Po náročném prvním týdnu jsme si řekli, že víkend bude lehárko, brnkačka, pohodovka. Ale známe se...
V sobotu jsme to nevydrželi a vyrazili autem do Waterloo, kde byla překvapivá expozice všeho možného virtuálního i skutečného, co k bitvě Napolenoa a Willingtona kde vyhrabali. Prošli jsme celé muzeum a nakonec vylezli na srandovní megamohylu se lvem, odkud se děti koukali do kraje a já trnula, kdy kdo spadne.

V neděli měly děti už dlouho slíbený zábavný park, tak jsme vyrazili do 120 km vzdáleného Bellewaerde. No projeli jsme spoustu atrakcí, až na tu nejhorší ( což nám Honza asi úplně nezapomene), několikrát jsme se promočili, viděli jsme spoustu zvířat ( i když v porovnání s pražskou ZOO je to úplně něco jiného) a snědli cukrovou vatu. Únavné, ale máme to za sebou:)!

Krásné dny

Máme štěstí, ačkoliv v Bruselu skoro pořád prší, naše počasí je zatím jedinečné - ráno mrazivé chladno se sluníčkem a odpoledne sluníčko s chladivým vánkem. Paráda. Zatím nemusíme moc používat jiný dopravní prostředek než kolo a nohy. Včera jsme byli zapsat Kačenku na balet, tak uvidíme, jak se ji tam bude líbit. Je to baletní škola K danse, v centru Bruselu. Paní učitelka mluví trochu anglicky ale hlavně francouzsky, ač je původem maďarka. Tak snad nám Kačenku vezmou a snad se ji tam bude líbit i až bude venku mrholit.

Brusel na kole

Dneska jsem ze školy nejela domů - jako obvykle( tedy pokud je obvykle znamená víc než dvakrát) a vyrazila do knihkupectví dětem pro učebnice Angličtiny a do obchodu s hudebními nástroji pro flétny. Trasu jsem mela připravenou v google mapách, které - v režimu off line - bohužel neumí cyklostezky. Takže 20 km v Bruselském provozu a žiju!!!
Je to totiž naprostou tolerancí k cyklistům, Cyklista může takřka cokoliv. Nebaví tě stát na červenou - jukni nenápadně na přechod, jestli chodci můžou, není důvod stát!! Jednosměrka? Ani ta tě nemůže zastavit - obvykle je jednosměrná pro auta, naopak cyklostezka vede oběma směry, pořádně široká. Zkrátka, jediné, kam jsem nesměla byla dálnice a městský okruh.
Při tom parádním projíždění jsme myslela na Pupa - Honzu Bouchala, co má památník dole u Vltavský, kde ho skolil na kole řidič auťáku a říkala si, že mi tolik nemrzí ty cyklostezky, co v Praze nemáme, protože ty se ještě určitě vybudujou, ale ta bezohlednost a agrese co je v těch, co řídí....

První školní den

V pondělí jsme vstávali celí nervózní, jaká ta škola bude a co nás tam čeká. Oblečení i aktovky jsme měli připravené, takže zbývalo jen se nasnídat a vyrazit kolmo směr škola. Už od hlavní ulice se táhly směrem k eebIII davy dětí, nakonec se nám podařilo se prodrat až na velký dvůr, kde byly označeny jednotlivé třídy a kde se měly děti shromáždit. Honzík dostal palební letenku od moc milé paní učitelky a Kačenka se hned připojila k Sabince, naší stejně staré sousedce z domu. S Kačkou jsme mohla jít až do třídy a vidět, jak to ve škole vypadá a jak vypadá Kačenčina třída. To co není asi úplně nejlepší je, že je až ve 3. patře, úplně pod střechou. Ale zas tam mají spoustu světla. 

Obě děti jsem vyzvedla po poledni, jeli jsme domu a cestou vyprávěly, jak je to tam dobré. Dokonce Honzik má první pozvánku na narozeniny svoji spolužačky! Odpoledne k nám přišla Sabinka a jinak jsme obalovali sešity.

Jinak dnes veselá storka s lednicí,a já jsme se zapsala na francouzštinu!

Pusu P

Brusel

Přílet

Cesta probíhala úplně v klidu. Poté, co nás Alenka zanechala na letišti, jsme prošli všema kontrolama a pak se nějakou chvilku s Kačenkou ovoňovaly Chanel. Poté už letadlo, skuhrání kdo sedí u okýnka a kdo v uličce, krásný pohledy na mraky pod námi ( to se nikdy neomrzí).  Na letišti čekal Dan s krásnou kytkou pro mě a pro Kačenkou a s čokoládou pro Honzu.

Byt je přibližně stejně veliký jako Davídkova. Velký obývák, s prosklenou stěnou, dětský pokojík taky, oboje okna vedou do ulice, kde jezdí tramvaj a koukáme na Univerzitu, za kterou je veliký park - jako Stromovka. Kam Dan jezdí každý den na kolo. 

Na druhou stranu je kuchyňka s malinkatým balkonkem a naše ložnice.  Máme kumbál, prádelníčku a předsíň, pidi koupelnu a nejmenší záchodek na světě, Naštěstí máme i garáž a dole v garáži je místo na kola...

Večer jsme si dali stůl plný dobrot, sýry, salámky, baquetty a víno....

V pátek jsme dopoledne vyrazili na obhlídku školy, abychom věděli, jak se tam v pondělí nejlépe dostat. Prošli jsme si okolí, odpoledne vybalovali doma věci, kluci jeli na kolo a večer jsme vyrazili na mušle do restaurace. 

V sobotu dopoledne jsme vyrazili na nákupy, nakoupili jsme miliony pomůcek do školy, mikrovnku, konvici a Honzikovi ponožky, protože jsem mu je zapomněla zabalit. Odpo Dan a děti jeli Kačence koupit nové kolo a večer jsme už vyrazili do parku na výjižďku. 

V neděli jsme vyrazili k moři, děsně foukalo, do nohou nás štípal písek, ale nevadilo to, děti se stejně koupaly. Nicméně potom nám vítr pomáhal usušit oblečení.  Odpoledne jsme jeli domu a dali si S tebou mě baví svět. A to je právě teď!
Pusu