Kačenka se nám ztratila

O jarních prázdninách jsme vyrazili celá rodina na Kparun do Mayldy, bytečku Johanky a Matina. Celej tejden byl parádní a jakmile budu mít možnost napíšu víc, ale jedna událost převážila všechny ostatní. Druhý den na ledovci jsme si vzali kamaru, aby Dan natáčel, jak pěkně nám ty dědtičky lyžujou a první měla jet Kačenka. Bohužel jsem jí před cestou dolu z kopce dala nejednoznačný pokyn, aby ještě udělala pár obloučků za tatínkem a nezastavovala přímo u něho. Kačenka krásně poslechla a ak kyž jsme potom všichni odjeli své filmařské krasojízdy, Kačenky nebylo. Zato bylo mlhy, sněhu a klesající eploty. ozdělili jsme se s Danem a Honzíkem a začali Káˇu hledat po všech svazích, ale čas pokročil a po Kačce ani vidu ani slechu. Po půl hodině nezdaru jsme tedy hledání přenechali odborníkům - obrátili jsme se na horskou službu, aby nám Kačenku vydolovala ze závěje. A hle Kačka se už ládovala bombony v Alpském středisku. Jak totiž od nás odjela, zaparkovala u nnám neznámé lanovky, kde se ji ujali nejací rakušané, zavolali horali, kteří Kačenku odvezli na skútru do horského střediska. Jak se Kačka domluvila a co jim řekla, je nám stále záhadou, ale situaci vyřešila královsky, neboť celý Kaprun slyšel z reproduktoru, že Kačenka Dedková hledá svoje rodiče Péťu a Dana!
Shledání bylo víc než radostné a Kačenka nám snad už po takové kušenosti hned ak neujede!

Musíme koupit nové auto

proč a jak k tomu se dostanu jindy, ale včera jsem vezla Honzu na fotbal kolem AutoAvantu a říkám: tak sem si Honzíku zítra pojedeme pro Megana.
A H: A za kolik?
Já: třista...
Honza: Třista, to není ak moc
Já: tisíc!
Honza: jo tááák, tisic řista, ak to jóóó...