Hóňova logika opět boduje

Mamí já budu hrát balónek na počítači, ten je pro mě děsně těžší!!!
překlad: já se na to děsně těším)!

KUDLANKY!

Tak je máme pěkně okudlaný! Letními setřihy jsem snad přivolali krásné počasí, vyletnila jsem dětem hlavy a od té doby je pořád nad 20! Přístě jdou dohola úplně!

Kapilického OKO

Včera jsem byli s Danem v kině na Oku nad Prahou. nevím, jak to přijde ostatním, ale já se vážně začínám bát o svobodu v týhle zemi. Naučili jsem se, že je prima cestovat, číst si a studovat co každý z nás chce, jet kam chce a povídat si ským chce, jenže pořád jsem ještě obětmi pletich, lichvářů a hlavně strachu. Obětmi vlastních ambicí. Obětmi posranejch Bémů a samolibejch Klausů a debilních Paroubků. Je jasné, že ti pánové jsou už jaksi povýšeni nad jednotivostí, nad osudem, nad smyslem každého znás. V tomhle příběhu je totž do detailu popsané, jak moc je to nebezpečné a záludné a hlavně jak moc je to špatné. A tak budu muset asi najít nějakou stranu jednotlivosti... ach jo, vyhlídky prachbídné.

Hezký a poklidný den

Dneska - v pátek jsem aktivizovala poslední zbytky sil a po vyzvednutí dětí jsme vyrazili na koloběžky na Prosek, na pláň. Děti cestou uviděli kolotoče, takže cíl byl jasný - dojet k těm mašinám, hradům a houpačkám, pohoupat se, poskákat... a zas jet zpátky. Ale světe div se, nejlepší atrakcí byl bazének s vodou, kde se mohli ráchat a malý kopeček, který oba sjížděli rychlostí blesku ( Hóňa mi udělal velkou radost, když mi vysvětlil, že vždycky počká a když vidí babičku nebo kočárek, nejede, JOJ!:)). Zkrátka jsem na kolotoče nedojeli a stejně si užili parádní jarní den. Se zakončením v pizzerii na Margaritě. Druhý JOJ!

trocha historie

HÓŇA:
manižo - pyžamo
móňo - mlíčko
kepuč - kečup
hototo - hotovo
hasiči -
víc už si toho nějak nevybavuju...
KÁŤA:
anžoová - oranžová

Káťa už má taky jasno!

O chvíli později u jídla: A Káťo, čím budeš ty? - Tátou! Je ty chceš být tátou, to mu udělaš radost! Ne, čílí se káťa - Tátou. přeci! ( rozuměj Káťou neb ještě neumíme K:))

Hóňa už má jasno!

Ptá, se Hóni: tak cos namalovals ve školce dneska něco? a on: že jo, že musel spojovat, čím kdo jezdí. Že tam byla sanitka, tak, že k ní dal pana doktora. Ja na to, tak to je super a už víš čím budeš? A Hóňa: Paní doktorkou, hodným policistou a dobrým hasičem! No není to ideál!

Léčba zlomenin na Bulovce

Tak si to jenom představte, Hóňovi sundali v pátek sádru - protože - světe div se - bylo hnedle po zlomenině! Po týdnu nám slavnostně oznámili, že tam žádná zlomenina nebyla aže je úplně zdravej! Vida jak se u nás zázračně léčí!

Velikonoce

Naštěstí jsem letos nemusela trávit Velikonoce v práce ( budiž ti za to dík, Anetko!) a tak jsme hnedle v pátek mohli vyrazit. V Sedmihorkách nám nabídli místo chatičky mobilní domeček a my po krátké debatě doma kývli jakože jo, že tedy raději budem v domku s kuchyní a se záchodkem. Cestou nám obě děti usnuly, takže jsme přijeli do kempu celkem nevyšťavený odpověďma na tu základní otázku ze všech - Kdy už tam budeme. Byli jsem tam brzo, vzali jsem si klíče a radiátorek a jeli se ubytovat do našeho domečku číslo 3. Děti hnedle objevili kouzlo skákací postele a navzdory takřka arktickým teplotám vypadali oba dva úplně nadšeně. V sobotu ráno jsem se vzbudili do jen o málo menší zimy a tak hnedle zabalili nosičku a vyrazili směr Valdštejn. Hóňa nás už ráno odzbrojil, prohlášením, že nebude fňukat a skutečně šlapal statečně a vesele až na hrad. Kačenka byla úplná turistka a ťapala až na Vladštejn. Když jjsme se vrátilůi, únava, neúnava šlo se na hřiště a pak konečně padli do postýlek. V neděli jsme vyrazili na další výlet na Zámek Hrubá Skála, tady se již únava z předchozíého dne znásobila a my poslouchali litanie na bolavé nožičky a plánovali co si dáme až dorazíme domů. Odpoledne jsme se odměnili obědem - Dan měl kachnu e skákacími knedlíky, já bramborák s uzeným bez uzeného a děti se napůl kuřecí řízek a pak se odploužili domů do postele a následně na hřiště. V pondělí nám zajíček přinesl parádnická pyžamka a pak jsme odfrčeli do Prahy abychom ještě stihli návštěvu na Proseku u Bejčků. No prostě Velikonoce se dají přežít i bez spousty čokolády a návštěv. A jak parádně!

Káťa a její vnitřní uvědomění

Káťa dneska rozházela spoustu věcí na pískoviště v obýváku a když jsem se na ni křivě podívala povídá: Už si plácám! a vystrčila prdelku a pěkně si přes ni nabančila:). ( A to jsem rodiče praktikující nenásilí:))