hona

mami já jsem prozradil to dědovo narozenování!

Hona vystoupil na desítce!

A já jsem byla na té Kačenčiné ( Káťa se necítila, tak nevystoupila). Poté Hóňa ke mě běžel a křičel: To bylo krásný! To bylo tak krásný, že babička Hafíková plakala!!!!

desídky

HONA: jaga-desitka: Besídka kroužku jógy

squash

Tak jsme včera zrušili celý program ( Spaly u nás Koudelky a tak toho spánku bylo pomálu) a odpoledne vyrazili do Stepu na squash. Děti vzorně sedely u stolečku, my s Danem hráli a mezi setame si mohl honzík půjčit raketu a jít si taky zapinknout! Super nápad, prima odpoledne! a Super dobrý děti!

Minulý víkend

V pátek jsme se domluvili s našima, kteří hlídali Marcelce všechny děti a vyrazili do Šebířova. Všude bylo krásně bílo a mrazivo. Děti spinkaly celou cestu a tak, když jsme dorazili do Šebova, všichni byli odpočatí a veselí a řádění mohlo začít. Honzík, Káťa a František jsou už velká parta, pěkně si pohrajou, blbnou a zároveň poslouchají. A už se jim do té bandy dere Venoušek. Pomaličku, ale jistě. Je to děsnej pohodář, neplakal, statečně běhal za staršíma a pořád se smál. Do postýlek jsme je natlačili az po devaté a první kdo spal jsem byla já:)). Sobota: Ráno minus 20, nicméně okolo 10 vyrážim s oběma dětma do Koutů na lyže a zjišťuju, že poměr 2 uječený děti, troje lyže, troje přeskáče, helmy, provinat a veci na pevlečení je vůči mě nějak nevyváženej a tak pod kopcem dospívám k názoru, že tady si pohodu neužijeme a vracíme se do auta. nicméně je celá vycházka hodnocena dětmi kladně a mají aspoň červený nosy:)). Po obědě se nikomu nepodaří usnout a tak vyrážíme na boby a pak pozdě odpoledne do Prahy za Danem a já na oslavu Esterčiných a Šťopčiných 30. Hláška: Řekni stonožka: smrdí ti pravá ponožka!

Radost ze sněhu

V pondělí po školce jsem vytahla děti na malý kopeček ny boby a je to super uleva, když už si to užívaj! Teda Káťa zatím ne, ale Honzík byl ve svým živlu, nevadilo mu, když se překlápěl, padal, najížděl do sněhu. Konečně bod zlomu!!!!

MIKULÁŠ

Letos stejně jako loni jsme si vyrazili na mikulášskou na Dobešku. tentokráte nebyli Buchty a Loutky, ale jiné divadýlko, na můj vkus moc křes´tanské, ale dětem se to líbilo - dokonce zpívaly koledy o sto péro. Pak přišel Mikuláš rozdal dárečky, ale největší objev letošní mikulášské byl objev kaki!!! Honzik byl ve stánku s kaki pečenej vařenej a dokonce jsme si i 2 kaki odnesly domů. Hezké odpoledne a ještě hezčí závěr, když jsme zjistili, že doma už mezitím Mikuláš nadělil dětem balíčky s crocskama! Jupííí.

Další slova

hóňa: ty budeš jako zpívačka....

První sníh

Tak je to tady! První sníh přikryl Libeň! Všechno je krásnější, jiskrnější, mrazivější!!!!

Kongres

Tenhle týden jsem pracovně prvně opustila rodinu - i když je to nesmysl, protože trávím v práci i víkendy - takže spíš jsem jako vždy opustila rodinu a vydala se na Slovensko na neonatologický kongres. Byla to moje první veřejná prezentace posteru, tak jsme tam s Anetkou odjižděly celý nervózní, jakže to dopadne. Nakonec to nedopadlo nijak katastrofálně, přežily jsme. MOžná i o kus líp než Dan, toho jsem našla sklíčeného doma, zničeného jednak dětmi a druhak jejich chorobou. Oba dva jsme změřila a ještě před tím, než jsme s Danem to přežití oslavili jsem si vyjednala pátek off, neb oba měli přes 38,5C. Takže jsme doma s námi je tu pan kašel, paní rýma a občas přijde na návštěvu tetka teplota. Příští týden se to ale zlomí a už v neděli jedem lyžovat!

A naposled

Dneska je to 11 let co jsme spolu s Danem! Pusu P

ještě jedna novina

staly jsem se ze Zuzkou členkama Klubu rodičů a hodláme změnit školku k lepšímu! Krásné ideály, ale už teď nemám čas ani na to, abych napsala na čisto zápis ze schůze rodičů!!

DEMONSTRACE

16. listopadu proběhla tiskem zpráva o koalici na pražském magistrátu. Nutno říci, že mi to dost rozčílilo, znechutilo, naštvalo... ale nedalo se nic dělat, musela jsem být v práci a svou nechuť vypsat jen na FB. Nicméně Dan a děti podnikli svůj první demostrační výlet na Václavák ke koni. Mám velkou radost, že když jsem musela být zavřená na Bulovce, alespoň někdo hájil čest rodiny. ( to jsem zjistila, že tam byl i Honza s mámou, Bejčci a Ivana!)

Káťa a její zpěv

Hop hej, popeláži, popelááži, jeedou.

Honza, holky, kluci a tak

Mami dneska jsem měli ve školce obrázek nahýho kluka a holčičky!
Jo Hono a proč?
Aby sme viděli jak sou jiný.
No a v čem sou jiný, víš proč maj třeba holky prsa?
No vim, aby v nich měli naložený mlíko!

Honzíkovy první půlkulatiny!

Tak jsme se tu sešli v plné parádě. narozdíl od Kačky si to Honzík užíval už od začátku týdne, přemýšle co asi dostane, všemožně dárky měnil, handloval... No a dneska se to stalo, slavili jsme u nás doma, za přítomnosti skoro všech bratranců a sestřenic ( výjimka byli Kladenští a Matěj). Dárečky rozbaloval s neuvěřitelnou radostí a nebyl snad žádný, ze kterého by se neradoval. Tak mockrát děkujeme!

Třeboň

Letošní podzimní prázdniny jsme vyrazili s dětmi do Třeboně. Celou akci lehce oslaboval fakt, že jsme byli s Honzíkem nachcípaní, ale i tak jsme si to užili. Hóňa žadonil a tak si mohl s sebou vzít rybářský prut ( který ovšem později neopustil auto:)) a pak zas žadonil celý pobyt, kdy už konečně půjdem na ty ryby. Asi to musí mít v genech, protoze jakmile uviděli vodu čapli oba dva do ruky klacík a už s ním šmrdlali v rybníku. No ale na ryby jsem šli jedom do sádek. Nicméně jsme zvládli několik procházek po Třeboni, sem a tam tam a sem, seznámení se s mlékomatem, pouštění draka, fočus u Aurory, oběd v restauraci ( jenom s jedním - Já vás přerazím - OBA!!!!:)), prohlídku Třeboňského zámku, několik nočních kašlů a jedno počůrání. Zkrátka děláme pokroky!

R a Ř!

Hóňa teďka mluví: PRRRRRosím tRRRRRičko! RRRRRRaději pRRRRRRRosím kRRRRRRRRRaťasy! Přišel totiž na R aŘ, tak vivat!

Oslava Káti a Honi ( 3 a 5)

Tak takhle oslava se nekonala, Koudelky byly nemocný, mi zarýmovaný, Leoš na fotbale ( jak řikal Hóňa . buď je v Japonsku nebo na fotbale), Marcelka s dětmi nechtela dorazit, protože se rýmy akorát zbavili... Tak jsme si snědli kráskej myšší dort a těšíme se na ten za rok!

Francouzská téměř před dokončením!

Tak už se nám blíží ke konci rekonstrukce Francouzské! Dan ještě o víkendu maluje a pak se dostaví kuchyň a může se bydlet! Konečně se blýská na lepší čas!

řízená ventilace

jak si hrajou děti, když jim člověk vypráví o své práci...

Kátě jsou 3!!!!

Kačenka je už veliká slečna! Sbohem odpolední spánku, bryndáky, plínky! to vše je minulost, Kátě jsou 3! A minulý víkend jsme to slavili!

slůně

Koukáme dneska s Káťou do knížky, kde je slo a slůně, řikám Kátě: Kdo to je? Ona: slon, mládě. A já: No a jak se říká mláďítku od slona. ?????? Slů - Slů- a Káťa: SLUNÍČKO!

hezký víkend

Jelikož jsme se nedostala děsně dlouho k tomu abych napsala alespoň pár řádek - ač nechtěně, tak zpětne chci napsat o víkendu, který se zvrtnul tak, že jsme byli v Praze a vůbec to nevadilo. V sobotu jsme totiž s Koudelkama vyrazili na Buchtohraní, kde jsme shlédli super pohádku a Karkulce a koncert Buchet a Loutek - Popeláři jedou! a jeěte i něco pěkného vyrobili. A v neděli se dorazili na bezénu, a odpo v loděnici, kde si Honza vyzkoušel jízdu na kánoi. Super! Praha zlatáááááá....

Dan teď často jezdí pracovat na Francouzskou a Honza se ptá. Tati, kam jedeš, zase do Francouzska?

Když jsou na to dva

Dneska jsem přišla úplně znavená po celém týdnu v práci, stávání k Honzíkovi a ještě předtím dvěma sluzbama o minulých dvou víkendech. Jak je pak super, když na mojí sms o potřebě spánku otočí Dan motorku a místo cesty na Francouzskou to zakončí u nás doma abych si mohla dát šlofíka... Jo, jo, je to paráda, když jsme na to dva!

Na chatě

Hóňa Alence: babi, až umřeš, tak já se o Kutičku postarám místo tebe... :)

Nemoce

Hnedle po nástupu do školky se to u nás nějak sběhlo - nejprve u Káti a teď i u Honi propukla ošklivá viroza, takže místo školky si užívají pokojíčku. Ach jo, jak se tam tedy mají zvyknout?????

ŠKOLKA!!!!!!!!!!!

První září!!!!! Jak jsem se těšila, až oba naše kubliháče povedu do stejné velké školky! vyřídila jsem si v práci, že je tam povedu až na půl osmou, abych to stihla poté do práce na hlášení a hlavně aby děti netrpěly hned první den tím, že jsou ve třídě samy. No zapojili jsme se do průvodů školkáčků a až ke dveřím do Kátina pavilonu jsme se chovali celkem nenápadně. Jen se otevřely dveře a my si meli začí zouvat botičky, Hóňa se rozhodl celou akci sabotovat, válel se po zemi a odmítal do školky jít. Káťa se držela, ale nakonec mu - coby správná setrsa - zdárně sekundovala. No po 3/4 hodině praní - nejprve v Kačenčině třídě ( Koťátkách) a poté v Beruškách u Honzíka jsem si odjížděla odpočinout do práce. A fotky bohužel nemáme, nanabyly se nám baterky. Zkrátka den, jak má být! Další dny už je tam teda vedla máma a oba byli v pořádku, tak snad předsi jen máme doma společenské tvory schopné kolektivizace!

Zpětně se hlásím - Šebířov konec léta

Tak poté co děti prožili týden u Ivanky a pak na chatě nás čekali plánované Jizerky s Koudekama, jenže ouha - na holky padla angina a tak zůstaly v bezpečí domova a antibiotik. Mě se nechtelo někam do neznáma a tak nakonec byl z Jizerek Šebířov a týden pohody s dětma.
Vyzvedla jsem koblžky hnedle v pátek na chatě a v podstatatě jsme jenom dojeli do Šebova, vynosili pár tašk a šli spát. Sobota byla ve znamení nákupů - jídla, hraček, objevili jsme ve Vožici snad úplně všechno a odpoledne vyrazli do Vlašimi na koualiště, neb bylo příšerné vedro.
Hona s Kackou celé odpoledna nadšeně řádili v bazénku a já si užívala volna a sluníčka. V neděli dopoledne se z nás stali cyklisti, Hona ujel 12 km a i když reptal, dalo se to přežít a vlastně reptal jen malinko. Cestou zpátky nás potkalo moc milé překvapení - Alenka s Honzou se přijeli na nás podívat a tak jsme odpo vyrazili všichni na houby a společnými silami nasbírali 2 obrovské koše. V pondělí už zase sami jsme si užili posledního hezkého dne a opět vyrazili do Vlašimi. honzík se už odhodlal sám do hlubokého bazénu a doplavával ke kraji ze skokánků, Kačenka si vypůjčila od nějaké holčičky kru a korzovala po bazénu ve stylu paní radové. Odpo se začaly honit mraky, tak jsmy vyrazili poměrně brzy a stavili se ještě u pana Vosátky na kozí farmě. děti si mohly hladit koťátka a zajíčky, tak to bylo parádní. Další den jsme varazili na tenis a odpo jsem četla Židovský policejní klub a děti si hráli a večer jsme trénovali kolo. Ve středu nás uvítala Chýnovská jeskyně, a odpo zase les s houbama, a ve čvrtek jsme se domluvili s Koudelkama a vyrazili vsichni na Blaník a posléze k táboráku! Na holkách už nebyla nemoc vůbec znát a zdolaly i rozhlednu s radostí sobě vlastní! Pátk jsem už zabalili saky paky a vyrazili hlídat Kutičku na Vojkov!
No byla to paráda, máme moc na co vzpomínat!

Půlka prázdnin, poloviční rekapitulace

Takže prázdniny jsem začaly angínou, a to hnedle ve dvojnásovném vydání. Nicméně antibiotika üdělaly své a co nezvládly ATB zvládlo sluníčko. Prvních pár dní bylo s Danem v Šebířově, následovala chata s Marcelou a Mirkem. Další týden byl prožit v Žamberku ( moic se nám tam líbilo:)) a poté týden s tatínkem - dvojkombinace Šebířova a Chýňavy. O úspěchu akce netřeba pochybovat. POslední červencový týden byl ve znamení rozdělení a prvních větších problémů. Kačenka byla na chatě s Aničkou a Hafíkovou a Honzík se honil přes den na tenisových kurtech. Což bylo parání, leč lehce předimenzované a poslední den už Hóňa netoužil po ničem jiném než po postýlce a trošce klidu. No přežil to bez únavové zlomeniny a dokonce už chce zase hrát tenis. ( Což je moc pozitivní, protože je to vážně talent!!!) Takže prázdniny 2010 jsou v půli! A začínáme odpočítávat srpen.

Hóňa na tenise

V pondělí Honzík začal chodit do tenisové školičky a i když si z počátku zoufal, že pan trenér je nenechává pinkat přes síť, tak od včerejška nám už doma ukazuje bekend i forhend ( i když si to občas plete:)). A dneska se Dan dozvěděl, že je Hóňa talent s citem pro míč a že by na tom chtělo zapracovat, tak teď vybírám kroužky na příští rok a vymejšlím, jak je šoupnout....a tenis hraje jednu s klíčových rolí.

Káťa na chatě

Odvezla jsem Káťu na chatu aby Honza mohl chodit do tenisové školky a Káťa se mohla veselit na chatě s Aničkou a Hafíkovou. Jenže ona tam první dva dny byla jen zamlklá, nechtěla si hrát a vůbec byla k uzoufání.... Důvod? Stýskání po Hóňovi. Achich, i když se sice pořád mydlej, je to dvojka k pohledání.

Násadky

Hóňa: mami, můžes si vzít ty boty s násadkama??? ty ti slušej.
(překlad je jasný, jedná se o podpadky)

Jezdíme na skútru!!!!!

U Majdy nás dan provez na skútru, dokonce i Kačenka si vyzkoušela, jak se na té mašině krásně sedí!!!!!

Hymna ze Žamberka

melodie je na Pec nám spadla

1. Do Žamberka, do Žamberka, moc se nám tam líbilo
Do žamberka, do Žamberka, sluníčko tam svítilo,

2. Do Žamberka, do Žamberka, v chaloupce jsem bydleli,
Do Žamberka, do Žamberka, na kole jsem jezdili.

3. a pak zase první sloka

No není to takovej hit jako Brusel, nebo Máma a táta, ale taky jsem si zazpívali:))

ŽAMBERK!!!!

Tak už je to za námi a já se jenom smutně ohlížím. Jasně byla to dovolená o dětech a pro děti, ale já jsem si to krásně užila taky. V sobotu jsem ještě pobyli u Majdy na Suchdole - projeli jsem se s Danem na skútru, zahráli pinčes a popili mochito a v neděli ráno jsme se - už jen já a děti - řítili po hradecké dálnici vstříc novým zážitkům. Kemp mě hned na první pohled dost vyděsil, ale už na ten druhý se mi líbil moc a na ten třetí jsem se do něj zamilovala. Ubytovali jsem se v chatičce, došli si na hranolky a odpo vyrazili na koupaliště ( což byla v různých podobách náplň všech dalších dnů). V pondělí jsme přidali ještě cyklovýlet, úterý taky, jen jsem už kvůli úspoře času vynechali spaní a dorazili Šamani, ve středu hrad Potštejn, čvrtek si protáhli hrou minigolfu a v pátek se rozloučili se Šamana a přivítali rodinu Švoncovic. V sobotu jsem ještě naposledy zamířili na koupaliště, ale už zbalení a poté co si děti vyzkoušeli aqua-zorbing vyrazili domů. Snídani od 3. dne zajišťovala donášková služna Hóňa a nutno říct, že počet rohlíků i množství utracených peněz bylo každý den bez semenšího škobrtnutí 16 za 4!
Každej den se Hóňa osměloval víc a víc ve vodě, na konci pobytu už drantil po tobogánu úplně jistě a i doplaval poté, co sjel do vody. Káťa už od čvrtka zkoušela plavat bez kruhu a i když se ji to zatím příliš nedařilo, snažila se moc a moc a jako vždy byla nejméně konfliktí člen posádky:).
Prostě krásná dovča s parádníkama!

Slovníček Káti

Mardelána - marmeláda
mardoša - marmoša
mouchačka - plácačka na mouchy

SAMA DOMA

Tak někdy se tak poštěstí, že má člověk chvilku pro sebe. Jenže mě to dneska njak nesedí, těším se na blechy i na Dana, nejsem schopná se soustředit a pořádně vzít za pořádnou práci. Nechce se mi ani vyrazit ven, ani za sportem ani za kulturou. Prostě se mi nechce být sama!

Zprávy ze Šebířova

Hóňa a Dan si prý pinkli 10x na tenise. Olalá! jací to šikulové!

Kačenka je nemocná

a já trčím v práci, kolikrát se mi tohle ještě stane? je mi to líto a nějak ani nepomáhá, že člověk dělá jakž takž užitečnou práci. Už se těším, až jí zítra budu sedět u postýlky!

Dementi MDD

Tak jak jsem si myslela, že už budu na vždy skeptikem, že nebudu už nikdy plně důvěřovat lidem, že si budu na své věci dávat pozor a že budu vždycky ostražitá a uvědomělá - VŠECHNO JE FUČ! a je mi zas daleko líp!:)

Výkony u Vltavy

Tak jsme včera podruhé vyrazili na kolech ( děti) a bruslích (já) korzovat na cyklostezku kolem kanálu až k příozům. Ač se to zdá neuvěřitelné - včera, kdy s náma silnici brázdila i Zuzka s Barunkou ( ostatní Koudeláci jsou na vodě) Kačenka zdolala na kolčku asi 8 kilometrů! Občas potřebovala ještě maličko pošťouchnout do zad, ale šlapala statečně. Hóňovy cyklistické výkony snad už ani nekomentuju, je to Amstrong své věkové kategorie!

HYMNA Z LOMU

Melodie je na písničku: Skřítkové tesaři z filmu Ať žijí duchové

/:Máma a táta a rodina celá:/
/:vyjela kempovat, jak se to dělá:/
/:Hóňa a Káťa dnes budou spát v lese:/
/:ráno je bojovka, smíchy se třesem:/
/:skřítkové ukážou nám své poklady:/
/:vůbec nám nevadí, že zmíráme hlady:/
/:odpo pak pořádně na nitku zmoknem:/
/:máme tu trandála, tak pěkně uschnem:/
/:v neděli se nám pak moc nechce domů:/
/:bylo nám krásně a parádně v lomu!:/... a tak dál do ztracena

LOM

výlet do lomu jsem s Danem naplánovali na 2. červnový víkend. V pátek jsem vyrazila Renaultem směr chata abych vyzvedla děti a Dan mezitím doputoval do Lubnavy a připravil pro nás spaní. Děti se už cestou nemohly dočkat, plánovaly jak nahoděj pruty, jak se vykoupou, jak zapálíme ohníček a taky jsem cestou s hóňou spřádali jeho svatbu s tetou Danou ( protože ji za pár let doroste a protože má hezky nalakovaný nehty u nohou). Když jsme dorazili na místo Dan měl už všechno hotovo a jelikož už bylo okolo9, děti jsme naskládaly do trandálu a sami si zalezli k ohni. Ráno nebylo nic moc, ale vyrazili jsme na skřítkovou bojovku a odpo kluci konečně nahodili - i když teda jen na chvili protože se spustil děsivej liják, který trval až do odpoledne. No ani to nám nevadilo, namalovali jsme trička, zahráli si člobrdo a konečně se dospali. V neděli už bylo o fous líp a tak jsme dopo snídali u táboráku, když kde se vzal tu se vzal Soukro se Zuzankou, dorazili skontrolovat nás i lom. zatímco oni inspektovali po lomu, naše Dedčí familie se vydala na stopovačku a pak už na - Hóňou objednaný - pozdní oběd do restaurace a odtud do Prahy! Jak nám bylo krásně! Jen kdyby nás komáři kousali o kousek míň!

Oslavy MDD

S přesvědčením, že máme nejlepší děti na světě jsem se letos těšila na MDD,jakoby to byl i můj svátek a společně s Danem jsme naplánoval, že děti vezmeme do Letňan na tobogán pořádně vyřádit. POdařilo semi i utéct z práce dřív, tak abychom to všechno pěkně stihli a vyrazila nejdřív pro hóňu a pak pro Kačenku. No ale když jsem se vraceli zpátky do auta a viděli rozbité okýnku a prázdnotu pod místem pro spolujezdce, bylo mi jasné, že žádný oslavy se nekonaj. Prstě nás nějakej šerednej kradač okrad, a hlavně poničil auto za 12 tisíc korun, mě sebral tašku a doklady a.... prostě všechno. Zbyly mi klíče, telefon a papíry od auta ( naštěstí). Takže oslavy MDD? Policie, prohledávání odpadkových košů, blokování karet a smutek, proč pro pár korun musí být tolik škody. Možná tohle byl vážně můj poslední den dětí, od toho dne jsem totiž ztratila část naivity, že mě se tohle nemůže stát. Může. Jsem dospělá.

Hymna výletu do Bruselu

melodie na Bílá, bílá bílá, bílá z Včelích medvídků

Brusel, Brusel, Brusel, Brusel,
letět sem sem prostě musel
chodíme tu na hřiště,
už se těším na příště

Dneska jsme viděli město
moc se mi líbilo přesto,
že jsem chodil celý den
a Francouzsky říkal jen

MERCI, Brusel, MERCI, Brusel,
letět sem sem prostě musel
už se těším až příště,
půjdu tu zas na hřiště!

Brusel

Tak jsem vyrazili do města EU, čůrajícího chlapečka a pěkně zachmuřenejch úředníků. Naštěstí jak se ukázalo zároveň je Brusel vískou čokolády a piva a hlavně místem, kde bydlí Matěj, což je lákadlo asi ze všech největší. Takže jsem naskočili v pátek do Wizzéru a nechali se vysadit letišti Charlesroi, asi 60 km jižně od Bruselu. I když jsem neměla roaming a nevědal tudíž co nás čeká, čekalo nám tuze milé překvapení - Martin Stehlík i s autem, který nás odvez ke Stehlíkům domů. Za chvíli dorazila Zdenka s Míšou a pak už jsme mohli jít s dětma na hřiště a okolo sedmé k volbám. V sobotu ráno jsem vyrazili na toho jejich počuránka, vzali to ale ještě přes katedrálu, uličkami starého města a velice povedenou zastávkou v La Creperie. MŇAM.
Jelikož už pak nožičky moc neposlouhali, dorazili jsem ke Stehlíkům na pozdní odpolední spánek a pak hurááá na hřiště za Matějem! To bylo radosti! Děti skákali a honili se a hlavně dělali všechno co Matěj, a my jsem zatím s Honzou rozebírali výsledky voleb ( velmi milé překvapení, jen škoda, že se Zeleným nezazelenilo). V neděli jsme pak s oběma Poloučky skočili na metro a dovlekli se do Mini Europe, kde jsme strávili přijemnou, i když dost propršenou trojhodinku. Poté následovalo Atomium a Čína v Bruselu, muzeum v krásně rozkvetlém parku. Celý odpoledne jsme pak korunovali zmrzlinou a kávičkou ve výborné kavárně ( i když jsem se už pohybovali na samé hranici únosnosti, co se týče únavy našich dětí:)). V pondělí jsme pak dokoupili tuny čokolád a dorazili dom. Do Prahy, kde je nám snad ještě líp než v Bruselu, ale kde si budou muset kulíčci na Matěje nějaký ten pátek počkat....

Nad mráčky

Kdyža zemřel Mates, babička Hafíková dětem vysvětlila, že už je mu dobře, protože si hoví na obláčku. A pak si takhle letíme letadlem do Bruselu a Káťa, která sedí u okýnka najedou začne mávat a říká: Ahóóój Matesi, my jsme tady taky!!!!!

Hóňa zvoní u sousedů:

a oni nejspíš nejsou doma nebo mu prostě nejdou otevřít a on přiběhne domů a říká: Mamí, oni mi ty dveře vůbec nezvedaj!

Sportovní víkend

Tak mi ty naši kulíšci zas udělali velikánskou radost. S Hóňou jsme si v sobotu vyrazili na kolo a ujel - ušel a utlačil skro 8 km! To by ještě nebyla taková sláva, ale představte si, že ani jednou nekňourl natož aby fňukal. Prostě hotovej cyklista!
V neděli jsme byli v Praze a dopoledne vyrazili na Mammuta lézt. Tentokráte se překonala Kačenka a zdolala Opici! Prostě moce opička šikovná! Aby toho sportu nebylo moc, vyrazili jsme v neděli odpoledne na Kašpárkohraní v naději, že tam děti nasytím nějakou kulturou - no, nebudu to protahovat, nejvíc nás zaujal florbal, kde Hóňa a Káťa stravili půlku odpoledne a tu druhou na překážkové dráze u fotbalistů... a pak mají být všestranní....

Rodinné setkání v Šebířově

Tak minulý víkend jsem se všichni sjeli - tedy až na HOnzu v Šebířově... a bylo to parádní! Děti fungovaly, my jsme se bavili a pojídali. Ale ze všeho nejlepší byla bojovka s klepajícím se Matějem a přiopilou babičkou klepající tyčkama k rajčatům a vyluzující hrůzostrašným hlasem, že tohle dělá abychom se ještě více báli! No zkrátka díky všem, dětem zvláště, dospělím ovzvláště a mamince, babičce a Hafíkový úplně nejvíc!

Hóňa a jeho besídka-nebesídka

Tak jsme zas měli ve školce povyraženíčko! Besídku pro všechny maminky, děti zpívaly, tancovaly, recitovaly... všechny až na našeho Hóňu, který si sedl vedle mne, lehce popotahoval a odmítl vystoupit. Nevím, kde je chyba, jestli na sebe jenom upozorňuje nebo jestli se vážně jenom nechce předvádět, ale jedno je jisté. Káťa už letos seděla sama v první řadě a viditelně se těšila až mi to příští rok všechno pěkně zazpíva:)

Heterosexuálové ve vaně

Hóňa: to je pindík! ( přehrne předkožku)
oba se smějí...
Káťa: to je pipinka! ( rozhrne stydké pysky)
oba se smějí...
Hóňa: a tohle je pindík! ( přehne předkožku)
oba se smějí...
Káťa: a tohle je pipinka! ( rozhrne stydlé pysky)
oba se smějí...
Hóňa: to je pindík...
a tak pořád dokola...
oba se smějí....

Hóňova logika opět boduje

Mamí já budu hrát balónek na počítači, ten je pro mě děsně těžší!!!
překlad: já se na to děsně těším)!

KUDLANKY!

Tak je máme pěkně okudlaný! Letními setřihy jsem snad přivolali krásné počasí, vyletnila jsem dětem hlavy a od té doby je pořád nad 20! Přístě jdou dohola úplně!

Kapilického OKO

Včera jsem byli s Danem v kině na Oku nad Prahou. nevím, jak to přijde ostatním, ale já se vážně začínám bát o svobodu v týhle zemi. Naučili jsem se, že je prima cestovat, číst si a studovat co každý z nás chce, jet kam chce a povídat si ským chce, jenže pořád jsem ještě obětmi pletich, lichvářů a hlavně strachu. Obětmi vlastních ambicí. Obětmi posranejch Bémů a samolibejch Klausů a debilních Paroubků. Je jasné, že ti pánové jsou už jaksi povýšeni nad jednotivostí, nad osudem, nad smyslem každého znás. V tomhle příběhu je totž do detailu popsané, jak moc je to nebezpečné a záludné a hlavně jak moc je to špatné. A tak budu muset asi najít nějakou stranu jednotlivosti... ach jo, vyhlídky prachbídné.

Hezký a poklidný den

Dneska - v pátek jsem aktivizovala poslední zbytky sil a po vyzvednutí dětí jsme vyrazili na koloběžky na Prosek, na pláň. Děti cestou uviděli kolotoče, takže cíl byl jasný - dojet k těm mašinám, hradům a houpačkám, pohoupat se, poskákat... a zas jet zpátky. Ale světe div se, nejlepší atrakcí byl bazének s vodou, kde se mohli ráchat a malý kopeček, který oba sjížděli rychlostí blesku ( Hóňa mi udělal velkou radost, když mi vysvětlil, že vždycky počká a když vidí babičku nebo kočárek, nejede, JOJ!:)). Zkrátka jsem na kolotoče nedojeli a stejně si užili parádní jarní den. Se zakončením v pizzerii na Margaritě. Druhý JOJ!

trocha historie

HÓŇA:
manižo - pyžamo
móňo - mlíčko
kepuč - kečup
hototo - hotovo
hasiči -
víc už si toho nějak nevybavuju...
KÁŤA:
anžoová - oranžová

Káťa už má taky jasno!

O chvíli později u jídla: A Káťo, čím budeš ty? - Tátou! Je ty chceš být tátou, to mu udělaš radost! Ne, čílí se káťa - Tátou. přeci! ( rozuměj Káťou neb ještě neumíme K:))

Hóňa už má jasno!

Ptá, se Hóni: tak cos namalovals ve školce dneska něco? a on: že jo, že musel spojovat, čím kdo jezdí. Že tam byla sanitka, tak, že k ní dal pana doktora. Ja na to, tak to je super a už víš čím budeš? A Hóňa: Paní doktorkou, hodným policistou a dobrým hasičem! No není to ideál!

Léčba zlomenin na Bulovce

Tak si to jenom představte, Hóňovi sundali v pátek sádru - protože - světe div se - bylo hnedle po zlomenině! Po týdnu nám slavnostně oznámili, že tam žádná zlomenina nebyla aže je úplně zdravej! Vida jak se u nás zázračně léčí!

Velikonoce

Naštěstí jsem letos nemusela trávit Velikonoce v práce ( budiž ti za to dík, Anetko!) a tak jsme hnedle v pátek mohli vyrazit. V Sedmihorkách nám nabídli místo chatičky mobilní domeček a my po krátké debatě doma kývli jakože jo, že tedy raději budem v domku s kuchyní a se záchodkem. Cestou nám obě děti usnuly, takže jsme přijeli do kempu celkem nevyšťavený odpověďma na tu základní otázku ze všech - Kdy už tam budeme. Byli jsem tam brzo, vzali jsem si klíče a radiátorek a jeli se ubytovat do našeho domečku číslo 3. Děti hnedle objevili kouzlo skákací postele a navzdory takřka arktickým teplotám vypadali oba dva úplně nadšeně. V sobotu ráno jsem se vzbudili do jen o málo menší zimy a tak hnedle zabalili nosičku a vyrazili směr Valdštejn. Hóňa nás už ráno odzbrojil, prohlášením, že nebude fňukat a skutečně šlapal statečně a vesele až na hrad. Kačenka byla úplná turistka a ťapala až na Vladštejn. Když jjsme se vrátilůi, únava, neúnava šlo se na hřiště a pak konečně padli do postýlek. V neděli jsme vyrazili na další výlet na Zámek Hrubá Skála, tady se již únava z předchozíého dne znásobila a my poslouchali litanie na bolavé nožičky a plánovali co si dáme až dorazíme domů. Odpoledne jsme se odměnili obědem - Dan měl kachnu e skákacími knedlíky, já bramborák s uzeným bez uzeného a děti se napůl kuřecí řízek a pak se odploužili domů do postele a následně na hřiště. V pondělí nám zajíček přinesl parádnická pyžamka a pak jsme odfrčeli do Prahy abychom ještě stihli návštěvu na Proseku u Bejčků. No prostě Velikonoce se dají přežít i bez spousty čokolády a návštěv. A jak parádně!

Káťa a její vnitřní uvědomění

Káťa dneska rozházela spoustu věcí na pískoviště v obýváku a když jsem se na ni křivě podívala povídá: Už si plácám! a vystrčila prdelku a pěkně si přes ni nabančila:). ( A to jsem rodiče praktikující nenásilí:))

Písecká brána

Jelikož nás Hóňova indispozice naprosto zbavila možnosti bazénovat, lézt po stěně a cyklistit museli jsme na víkend najít nějakej jinej program - a hle Praha 6 nabízela zdarma oslavu Velikonoc na Písecké Bráně, místu to nejen pěkném, ale i kulturním. Výtvarná dílna byla parádní - zdobily se květináče, zasývalo osení, pletly se pomlázky, malovala vajíčka ( já jsem zvládla s dětmi velikonoční zapichovátka a tu pomlázku) a pak přiško divadýlko - dětmi oblíbená Majda- Ovšem bez Františka, což byla chybal, protože ji tím zjevně chyběla ta intelektuální část dua, které by mohla sekundovat. Inu bez Františka je Majda asi neco jako Michal bez Františka. Hrůza a děs. Zpívala písníčky pro děti, snažila se tvářit mile, ale jakmile otevřela pusu a začala mluvit, mě se otevřela kudla v kapse. Ta paní vykazovala všechny známky jisté regrese, patrně vyplývající s dlouhodobého pobytu mezi dětmi- z takovédleho odchovu se pak není co divit, že děti skončí u Maxim Turbulence a následně u pervitinu. Teď mě napadá, je možné, že takhle časem zblbnou i pediatři?

Up and down

Jelikož jaro nejenže zaklepalo na dveře, ale přímo vběhlo do všech českých i moravských kotlin i kotlinek, uložili jsme lyže a vyrazili v pátek na kola. Káťa prvně na tomášovském s přidělanými kolečky a hnedle celkem suverénně začala šlapat, ostatvně se to od ní čekalo, tak jaképak velké caviky. Prostě sedla šlapala a jela až do té doby, než jí ta veliká helma s Elmem zakryla totálně výhled. Hóňa ( s Aničkou blbnoucí) dělali v podstatě totéž jen jejich akční radius už je úplně jinej - zmizí si to někam daleko a pak se rozesmátí řídí děsivou rychlostí zpátka. Zkrátka cyklisti. Jenže jak nás tou svou šikovností namlsaly! Když už jsme se vraceli k autu, Hóňa se srazil s Aničkou. Hned po pádu bylo evidentní, že srážka těhle dvou velocypédistů nebyla jen tak - nehtík na jeho malíčku visel jen na vlásku a na prst mu skoro nešlo sáhnout. Takže nedle domů, předat Danovi Kačku a jet na chíru Na Bulovku. Nebudu to nijak protahovat - sedí teď za mnou ruku va sádře a jezdíme na převazy ( což je dost nemilé, zejména pro nátury mýho a Hóňovýho typu). Ručku má mít imobilizovanou ještě 3 týdny a školka ho nechce...
Takže Kátin velký úspěch šlapenda a Hóňova drandění zůstalo zapomenutu pod tíhou zranění. No není každý den posvícení, žejo.

Hóňa vyhrál finální bitvu!

Tak Honzulín vede jedna nula v boji proti lyžím. O víkendu jsme jen spolu a s Majdou vyrazili do Bedřichova abych tam Honzu naučila alespoň trochu lyžovat a Majda si mohla zaběžkovat. Vyrazili jsme z Prahy v pátek večer a Hóňa když v devět večer uviděl osvětlené jizerské sjezdovky permanentně vykřikoval, jak chce už teď lyžovat a všechno se naučit! Jeho nadšení lehce opadlo, když si musel v sobotu ráno donést lyžičky pěkný kiláček na sjezdovku a pak vyjet sám nahoru na DOSPĚLÁCKÉ pomě! ( Pan vlekař byl nekompromisní:). Udržel se až do pátého sloupu, statečně bojoval i se sjezdem a i kdyz bylo celý den ošklivo statečně bojoval na dětském vleku a svážku v následujících dispciplinách: slalom, jízda va vleku včetně poskakování, komunikace s kýmkoliv kdo byl v okolí, pojíždění větví smrku těsně u země a sjezd šusem a prodké zabrzdění. Prostě se z něj za ten den stal Tomba plácku na Malinovce. Večer jsme na něj s Majdou koukaly jak spí a pozorovaly, jak i ze spánku šmrdlá nožičkama jakoby stál ve frontě. Neděle nás přivítala ještě hnusnějším počasím ( Majda vzdala běžky už od rána) ale Hóňa natěšenej na lyžování snad ani déšť nevnímal. A tak po pár rozjížďkách na malém vleku jsem vyrazili na červenou a - světe div se - byla pokořena!!! Stylem obloučků a bez ječení s úsměvem na rtech! Podruhé už se nám to sice nepodařilo, ale to už byl snich tak měkký, že jsem lyžovali prakticky po kolena ve vodě. Jen nám vypověděl službu foťák, takže dokumentace tohohle úspěchu je v pravdě mizerná, tak na velikosti triumfu nic neubírá!

Káťa je školanda!!!

Už to máme černé na bílém, Káťa byla úspěšně přijata do MŠ Štěpničná!!!! Ovšem když jsme si šly spolu pro to rozhodnutí, tak jsem na ní vyhrkla: Káťo, ty půjdeš do školky!!! a ona se rozplakala - vždyť byla celý den v jesličkách, tak proč bych měla jít ještě do školky!!!!

Postřehy od Prekopové

Výchova znamená investovat bez ohledu na cíl a přínos. Je to láska bez podmínek.
Výchovným cílem je aby dítě vědělo, že všechny těžkosti může překonat, je silnější i když se momentálně cítí slabé, umí snášet nedostatek, umí zodpovídat za sebe i zadruhé, má úctu ke svému okolí, k menším, stejně velkým i starším, úctu ke všemu stvoření, může sloužit aniž by se ponížilo, umí také vytvářet, je pánem svého světa, ale že zároveň tento svět podléhá duchovnímu zákonu...
Tak to je teď taková moje mantrička:).

Další údiv nad dětským myšlením

Dneska jsem zas doma rozebírali smrt - děti byly u Ivany a tak se Hóňa vrátil s tím, jestli si může ještě popovídat s dědou Jindrou... odpověděla jsem mu, že když bude dobře poslouchat a moc si to přát, že mu děda třeba ještě něco řekne a poradí, protože je možné, že je vlastně všude okolo, ve všem okolo nás. Prostě jsem měla takouvou transendentální přednášku o nesmrtelnosti dušea Hóňa na to: Takože je v mých punčocháčích?? No jo, něco mě tam škrtí a hele hlavička.
A že je i v tědlech hračkách? A jako i va našem botníku???
A Káťa to korunovala: Děda je v botníku? To si tam schoval boty?...
Tak teda nevím na některý věci je na ně asi brzo, brzičko...

Káťa zpívá:

já mám koně, vaný koně, to sou koně mí... když já jim dám ovoce, oni skáčou do ovce, já mám koně, vaný koně, to sou moje mí...

Umění se přemoci

Tak je to tu opět: Kolotoooočeeee, Našeskvěláautíčkazamimořádnoucenu, cukrovááááá vata, tisíce zkažených zubů, cigaret a hitů 80tých let. Matějská. Bohužel je to i sen našich dětí.
Takže jelikož bylo odpoledne krásně ( a taky se mi moc nepovedla maska kominíka - štětka vyrovená z bambulí a roličky na toaletní papír prostě nikdy nebude to ono) tak jsme vyrazili. Se vším jsem byla smířená, děti byli paradně nadšený, jak to má být, Káťa chodila úplně sama, Hóňa se neztrácel, peníze se ztrácely zkrátka odpoledne jak má být. Jen jsem je nalákala na skákací hrad - což je v podstatě řízená hypotermie ( celý hrad je jako ledové království a kulišáci za chvíli plakali, protože je záblo celé tělo - jak jsme měli být vevnitř neměli ani pončocháče). Prostě parádní odpo jen jsem tu přemíru nevkusu musela večer kompenzovat na Skutrově Kultovním představení ( mimochodem paráda).

Hory

Tak Úpa zase nezklamala, úžasný týden byť v tom nejhorším možném počasí, byť všude a pořád byly děti, děti a zase něčí děti a byť Hóňa a Káťa vyžadovali permanentní asistenci někoho z dospěláků.
Ještě ořed začátkem lyžování jsem byla neochvějně přesvědčena, že se Hóňa naučil lyžovat v podsatě lyžařskou abstinencí po celý rok, že krásně dozrál a až se postaví na sjezdovky bude slalomovat mnimálně jako Tomba a zároveň Káťa bude jeho největší fanynka, jsem se ale vzdala všech nadějí. Honzík celou dobu řval a ječel, Káťa taky a ani jednoho nebavilo se pinožit v mlze, větru a zimě po sjezdovce. Naštěstí se všechno umoudřilo další dny - Míša Bernardová nám vnukla fígl s hůlkou a tak dál už Hóňa drnadil na hůlce jako závodník. Takže zase jako obvykle zkazila jsem si to sama svým nehorázným očekáváním. Odpoledne už jsme se na sjezdovku nedrápali, ale sjížděli kopce kolem chalupy, tlapkali po stopách Krakonoše nebo se honili do chalupě. Zkrátka parádní hory a to hlavně proto, že všude a pořád okolo byly děti, děti a zase ty děti....
2.-21.2. 2010
Bernardovi 4ks
Hrubý 3ks
Koudelkovi 5ks
Peřinovi 4ks
and Dedekfamily...

Nebezpečný Ken

Tak jsem si až dovčerejška myslela, že nebezpečenství hrozí malým holčičkám, když jsou determinovány panenkami Barbie. Chachááá: Hóňa mi včera večer vzal vítr z plachet, když prohlásil: Mami, proč nemám břicho ja Ken? Já na to: Jakej Ken???? No, ten manžel od Barbí, má ho takový pěkně kostičkovaný....

Logika věci

Hoňa:
Hele tati, to když jako prdim, tak to vlastně kašlu prdelí, viď?

Slovníček Honi

ostříhačka - kadeřnice
čelovník - permoník ( prostože permoníci nosej čelovky)

Kačenka a její široká náruč

Úplně mě překvapuje jak moc se píše o separační úzkosti kolem druhého roku. Živě si pamatuju, že když jsem někam odkládala Honzíka citovala jsem celé odstavce o tom, jak jsme teď na sebe navázáni a že je to stádium, kterým si musí projít každý rodič a každá ratolest. Teď u Kačenky vidím, že jsem byla vedle jak ta jedle. jednak každé dítko je unikát a druhak Káťa nějak dokáže do svého dvouletého srdíčka poskládat celou velikou rodinu. A tak když se jí zeptám, co by chtěla dělat obvykle ani nezmíní nějakou kontkrétní činnost, ale dozvím se, že by to chtěla: tátou, mámou, bábou, Hafíkovou, babičtou Ivankou, dědou Mirtem, dědou Honzou, Tutičtou, tetou, Fáfou, Adámkem, Venouškem, Aničtou....

Zkouška

1-2-3....
tak začínám něco nového, psát si poznámky do virtuality mě vždycky děsilo. Nicméně potřeba zaznamenávat svět našich dětí a ten náš jejich očima mě predsi jen láká. Takže šup stím ven, do světa!