Kačenka a její široká náruč

Úplně mě překvapuje jak moc se píše o separační úzkosti kolem druhého roku. Živě si pamatuju, že když jsem někam odkládala Honzíka citovala jsem celé odstavce o tom, jak jsme teď na sebe navázáni a že je to stádium, kterým si musí projít každý rodič a každá ratolest. Teď u Kačenky vidím, že jsem byla vedle jak ta jedle. jednak každé dítko je unikát a druhak Káťa nějak dokáže do svého dvouletého srdíčka poskládat celou velikou rodinu. A tak když se jí zeptám, co by chtěla dělat obvykle ani nezmíní nějakou kontkrétní činnost, ale dozvím se, že by to chtěla: tátou, mámou, bábou, Hafíkovou, babičtou Ivankou, dědou Mirtem, dědou Honzou, Tutičtou, tetou, Fáfou, Adámkem, Venouškem, Aničtou....