Tak jsem vyrazili do města EU, čůrajícího chlapečka a pěkně zachmuřenejch úředníků. Naštěstí jak se ukázalo zároveň je Brusel vískou čokolády a piva a hlavně místem, kde bydlí Matěj, což je lákadlo asi ze všech největší. Takže jsem naskočili v pátek do Wizzéru a nechali se vysadit letišti Charlesroi, asi 60 km jižně od Bruselu. I když jsem neměla roaming a nevědal tudíž co nás čeká, čekalo nám tuze milé překvapení - Martin Stehlík i s autem, který nás odvez ke Stehlíkům domů. Za chvíli dorazila Zdenka s Míšou a pak už jsme mohli jít s dětma na hřiště a okolo sedmé k volbám. V sobotu ráno jsem vyrazili na toho jejich počuránka, vzali to ale ještě přes katedrálu, uličkami starého města a velice povedenou zastávkou v La Creperie. MŇAM.
Jelikož už pak nožičky moc neposlouhali, dorazili jsem ke Stehlíkům na pozdní odpolední spánek a pak hurááá na hřiště za Matějem! To bylo radosti! Děti skákali a honili se a hlavně dělali všechno co Matěj, a my jsem zatím s Honzou rozebírali výsledky voleb ( velmi milé překvapení, jen škoda, že se Zeleným nezazelenilo). V neděli jsme pak s oběma Poloučky skočili na metro a dovlekli se do Mini Europe, kde jsme strávili přijemnou, i když dost propršenou trojhodinku. Poté následovalo Atomium a Čína v Bruselu, muzeum v krásně rozkvetlém parku. Celý odpoledne jsme pak korunovali zmrzlinou a kávičkou ve výborné kavárně ( i když jsem se už pohybovali na samé hranici únosnosti, co se týče únavy našich dětí:)). V pondělí jsme pak dokoupili tuny čokolád a dorazili dom. Do Prahy, kde je nám snad ještě líp než v Bruselu, ale kde si budou muset kulíčci na Matěje nějaký ten pátek počkat....
Jelikož už pak nožičky moc neposlouhali, dorazili jsem ke Stehlíkům na pozdní odpolední spánek a pak hurááá na hřiště za Matějem! To bylo radosti! Děti skákali a honili se a hlavně dělali všechno co Matěj, a my jsem zatím s Honzou rozebírali výsledky voleb ( velmi milé překvapení, jen škoda, že se Zeleným nezazelenilo). V neděli jsme pak s oběma Poloučky skočili na metro a dovlekli se do Mini Europe, kde jsme strávili přijemnou, i když dost propršenou trojhodinku. Poté následovalo Atomium a Čína v Bruselu, muzeum v krásně rozkvetlém parku. Celý odpoledne jsme pak korunovali zmrzlinou a kávičkou ve výborné kavárně ( i když jsem se už pohybovali na samé hranici únosnosti, co se týče únavy našich dětí:)). V pondělí jsme pak dokoupili tuny čokolád a dorazili dom. Do Prahy, kde je nám snad ještě líp než v Bruselu, ale kde si budou muset kulíčci na Matěje nějaký ten pátek počkat....
Žádné komentáře:
Okomentovat