V neděli 18. 12. ráno. Přišlo to jako hrozně nečekaně, ale člověk na tohle nebude připravenej nikdy. Vždycky ho to překvapí ze zálohy, vždycky mu bude chvíli trvat, než mu to dojde, než to přijme a než se stím vyrovná. Já to nezvládám do teď, každou minutou mi dochází, jak úžasnej byl člověk krásnej, čistej. Jak veliký a spravedlivý státník a politik. Jak inspirativní, moudrý spisovatel. Dneska jsme s Marcelkou vyrazily na Hrad se s ním rozloučit, celá Praha jezdí v tramvajích s kytkama, všichni se oblíkli do černého, vlajky vlají na půl žerdi. Je to snad poprvé, co nejenže nevnímám sváteční výzdobu Prahy, ale mám pocit, že i kdyby těch lampiónků ve tvaru hvezdiček bylo dvacetkrát, tříïcetkrat tolik, neprojasní ani moji náladu ani celou republiku.
A tak křičím do té tmy: Byl jste úžasnej, strašně mi budete chybět, pane prezidente!
Žádné komentáře:
Okomentovat