Honza 10.

Pokračování v dopisování: Je to neuvěřitelný, ale Honzík tenhle víkend oslavil tenhle víkend desáté narozeniny. Tentokráte se oslava konala ve velkém stylu, pozváni byli všichni babičky a dědečkové, bratranci a jedna sestřenice. Anička. Která měla strašně krásnej projev k Honzíkovi, když mu přála. Zkusím to parafrázovat: Honzo, to že je ti deset je vlastně děsný, protože já si pamatuju celej tvůj život. Od miminka do teď. Během jejího proslovu jsme se - skoro všechny ženy - postupně dojímaly, a na konci jejích slov jsme plakaly. Je to tak. Za těch 10 se s miminka stal dospívající kluk. Kluk, co ještě neví, co ho v životě čeká a jaká bude jeho cesta, ale už má obrysy. Toho jakej bude. Bude to veselej prima chlapík, trochu trdloň, ale strašně milej a hodnej. Kluk co bude blbnout, kdykoliv to jen trošku půjde. Trochu neposlušnej rošťák, trochu citlivej, bojácnej malej Honzík co potřebuje ještě ochranu. Ale hlavně náš. Všechno nejlepší HOnzíku. Pusu máma