Zbytek září a začátek října proběhl ve velkých přesunech. Na konci září byla služba na Mělníku a nahrávání pohádky pro Majdu, na začátku října Majdina svatba a opět děsně služeb, proložené veselím a veselením.
Děti prvně zůstaly doma jen s Danem, a prvně absolvovaly cestu ze školy samy. Celé je to komplikované tím, že musejí mít doprovod ze školy, takže ještě najít někoho, kdo je jako vyzvedne., je dřina. Nicméně přežily a zase si víc zakusily zodpovědnosti a samostatnosti.
Začalo být ošklivo a zima, nicméně zatím kola neschováváme a snažíme se proti zimě bojovat systémem oděvů a doplňků, slibujících přežití i na severním pólu. Zatím se daří, jen samozřejmě ztrátovost těchto doplňků je ohromující ( pravidlo čím víc věcí máš, tím víc věcí ztratíš, funguje dokonale.)
Také jsme se posunuli v hledání belgické identity. Máme ID! Takže to vypadá, že jednoho dne bude i pojištění a třeba i belgický mobil!
Což je prima noviny, kdyby to nebyly všechno další věci, které půjde ztrácet....
Kapitola Alenka v Bruselu, by asi měla napsat Alenka, protože já tu nebyla. Ale nějak cítím, dle vnitřních ( mého ladění) i vnějších ( stav bytu, vnitrorodinné konstelace) vše proběhlo, tak jak mělo!
Takže ji dík a už se těšíme na další návštěvy.
Žádné komentáře:
Okomentovat