Kapilického OKO

Včera jsem byli s Danem v kině na Oku nad Prahou. nevím, jak to přijde ostatním, ale já se vážně začínám bát o svobodu v týhle zemi. Naučili jsem se, že je prima cestovat, číst si a studovat co každý z nás chce, jet kam chce a povídat si ským chce, jenže pořád jsem ještě obětmi pletich, lichvářů a hlavně strachu. Obětmi vlastních ambicí. Obětmi posranejch Bémů a samolibejch Klausů a debilních Paroubků. Je jasné, že ti pánové jsou už jaksi povýšeni nad jednotivostí, nad osudem, nad smyslem každého znás. V tomhle příběhu je totž do detailu popsané, jak moc je to nebezpečné a záludné a hlavně jak moc je to špatné. A tak budu muset asi najít nějakou stranu jednotlivosti... ach jo, vyhlídky prachbídné.