Tak Honzulín vede jedna nula v boji proti lyžím. O víkendu jsme jen spolu a s Majdou vyrazili do Bedřichova abych tam Honzu naučila alespoň trochu lyžovat a Majda si mohla zaběžkovat. Vyrazili jsme z Prahy v pátek večer a Hóňa když v devět večer uviděl osvětlené jizerské sjezdovky permanentně vykřikoval, jak chce už teď lyžovat a všechno se naučit! Jeho nadšení lehce opadlo, když si musel v sobotu ráno donést lyžičky pěkný kiláček na sjezdovku a pak vyjet sám nahoru na DOSPĚLÁCKÉ pomě! ( Pan vlekař byl nekompromisní:). Udržel se až do pátého sloupu, statečně bojoval i se sjezdem a i kdyz bylo celý den ošklivo statečně bojoval na dětském vleku a svážku v následujících dispciplinách: slalom, jízda va vleku včetně poskakování, komunikace s kýmkoliv kdo byl v okolí, pojíždění větví smrku těsně u země a sjezd šusem a prodké zabrzdění. Prostě se z něj za ten den stal Tomba plácku na Malinovce. Večer jsme na něj s Majdou koukaly jak spí a pozorovaly, jak i ze spánku šmrdlá nožičkama jakoby stál ve frontě. Neděle nás přivítala ještě hnusnějším počasím ( Majda vzdala běžky už od rána) ale Hóňa natěšenej na lyžování snad ani déšť nevnímal. A tak po pár rozjížďkách na malém vleku jsem vyrazili na červenou a - světe div se - byla pokořena!!! Stylem obloučků a bez ječení s úsměvem na rtech! Podruhé už se nám to sice nepodařilo, ale to už byl snich tak měkký, že jsem lyžovali prakticky po kolena ve vodě. Jen nám vypověděl službu foťák, takže dokumentace tohohle úspěchu je v pravdě mizerná, tak na velikosti triumfu nic neubírá!
Žádné komentáře:
Okomentovat