Jelikož jaro nejenže zaklepalo na dveře, ale přímo vběhlo do všech českých i moravských kotlin i kotlinek, uložili jsme lyže a vyrazili v pátek na kola. Káťa prvně na tomášovském s přidělanými kolečky a hnedle celkem suverénně začala šlapat, ostatvně se to od ní čekalo, tak jaképak velké caviky. Prostě sedla šlapala a jela až do té doby, než jí ta veliká helma s Elmem zakryla totálně výhled. Hóňa ( s Aničkou blbnoucí) dělali v podstatě totéž jen jejich akční radius už je úplně jinej - zmizí si to někam daleko a pak se rozesmátí řídí děsivou rychlostí zpátka. Zkrátka cyklisti. Jenže jak nás tou svou šikovností namlsaly! Když už jsme se vraceli k autu, Hóňa se srazil s Aničkou. Hned po pádu bylo evidentní, že srážka těhle dvou velocypédistů nebyla jen tak - nehtík na jeho malíčku visel jen na vlásku a na prst mu skoro nešlo sáhnout. Takže nedle domů, předat Danovi Kačku a jet na chíru Na Bulovku. Nebudu to nijak protahovat - sedí teď za mnou ruku va sádře a jezdíme na převazy ( což je dost nemilé, zejména pro nátury mýho a Hóňovýho typu). Ručku má mít imobilizovanou ještě 3 týdny a školka ho nechce...
Takže Kátin velký úspěch šlapenda a Hóňova drandění zůstalo zapomenutu pod tíhou zranění. No není každý den posvícení, žejo.
Žádné komentáře:
Okomentovat